O Tabetai

Jak už to tak bývá, začalo to nenápadně. O prázdninách v létě 2001 jsem se vypravil s kamarády vlakem na měsíc do Maroka.

Do té doby jsem vařil leda tak čaj a vajíčka na měkko. Uměl jsem usmažit palačinky, ale neuměl jsem na ně udělat těsto ;) Jenže v Maroku byla spousta skvělýho jídla. Tajine. Sendviče. Olivy. Pastilla, ten sladký masový koláč se skořicí, co jsem jedl u rozvrzaného stolečku někde ve starém Fezu. Kebap grilovaný u stánků, co otvíraly každou noc na náměstí na Djeema El Fna v Marakéši. Všechno to koření a vůně.

Sakra, všechno tohle bych chtěl jíst i doma, říkal jsem si. A tak jsem to po návratu začal opatrně zkoušet. Na internetu jsem našel pár obskurních receptů na tajine a dokonce i na tu pastillu. A kupodivu, když jsem obojí uvařil, dalo se to jíst! Co víc, dokonce to bylo dobrý a ne až tak daleko od marockých originálů. Ale to hlavní mělo teprve přijít.

Prodávám smažené kuře na trhu v Kanchanaburi, Thajsko

O svých posledních školních prázdninách v 2003 jsem se vypravil do Jihovýchodní Asie. Poprvé sám. Poprvé déle než na měsíc. A jídlo v Thajsku a Laosu bylo prostě neuvěřitelné. Nic takového jsem nikdy předtím nejedl. V Praze tenkrát byly asi dvě thajské restaurace a obě falešné ;) a Vietnamci ještě nepochopili, že víc úspěchu budou mít s pravým pho a bun-cha a bánh mì a provozovali čínská bistra, která s čínskou kuchyní neměla nic společného.

Když jsem se vrátil, koupil jsem si takovou útlou kuchařku, na které bylo napsáno Thajská kuchyně. Byla v ní spousta podezřele nethajských receptů (toasty s krevetami), pro spoustu byly potřeba exotické suroviny jako listy kafrovníku, pandanus nebo kapi. Ani jsem nevěděl, co to je. Natož, kde to sehnat. Ale mezi tím pár, které vypadaly správně a věci jako rybí omáčka a rýžové nudle už tenkrát byly běžně v supermarketech. A tak jsem zkoušel věci jako smažená rýže, phat kraphrao nebo laap. A přitom jsem se naučil vařit a zjistil, že je to zábava.

Dávám si jednu z nejlepších nudlových polévek v Bangkoku, Thajsko

Následovalo pár dalších cest po Asii a spousta dalších skvělých jídel. Postupně jsem se začal pouštět do složitějších věcí jako thajské biriyani. Exotické suroviny se mezitím staly celkem snadno dostupné. A nakonec jsem si našel i cestu k méně exotickým jídlům jako je roastbeef a začal jsem příležitostně péct.

Nepředstírám, že jsem profesionální kuchař. Ani náhodou. Recepty, které najdete tady na Tabetai, umím sice zatraceně dobře, ale je to spíš taková moje soukromá kuchařka. Ale třeba bude užitečná i vám :)

— yan

PS: A co znamená Tabetai? To je japonsky To bych si dal!

Vyberte si recept podle:
Země Chodu Pracnosti
Kuchyně
Chod
Pracnost